Úlovek z maminčiny skříně

Hezké sobotní odpoledne,
     dnes bych se s Vámi ráda podělila o jeden úlovek z maminčiny skříně.

     Moje mamka hrozně ráda háčkovala. Pamatuji si, že pokaždé když měla volnou chvilku seděla s háčkem a klubíčkem příze Kordonet a tvořila. Háčkovala na dovolené, na koupališti, na lavičce před domem při drbání se sousedkami.

     Háčkovala dečky – malé, velké, kulaté, čtverce i obdélníky. Uháčkovala i dlouhé záclony. Háčkovala i pro své známé. Když nastala fáze škrobení a vypínání nikdo nesměl rušit. Malé dečky se napínaly pečlivě pomocí špendlíků, na velké byly speciální dřevěné rámy a hřebíčky. Pak to doma krásně vonělo škrobem.

                                   Velice módní byly v té době velké háčkované šátky. 

     Jako dítě jsem nikdy nechápala, co na tom vidí. Návody mi připadaly nepochopitelné a ta malá očka … Prostě jsem usoudila, že tohle pro mě nikdy nebude.

     Když jsem se vdala, putovalo se mnou i pár maminčiných nových deček. Po letech jsem se přestěhovala s rodinou do většího bytu a najednou bylo deček málo. Tak jsem si pořídila háček, klubíčka příze Kordonet, pár návodů a ejhle ono mi to šlo – háčkovala jsem!

     Časem jsem háček odložila stranou jak to bývá a zabývala jsem se jiným tvořením. Technik je moc a času málo však to znáte. Nedávno jsem u mamky probírala staré časopisy a vzpomněla jsem si na staré sešitky. 

Tady je část pokladu.

           


  
                                                                                                                                                                                     

     
Přeji Vám hezký zbytek dne a háčku zdar ♥ ♥ ♥