dnes bych se s Vámi ráda podělila o jeden úlovek z maminčiny skříně.
Moje mamka hrozně ráda háčkovala. Pamatuji si, že pokaždé když
měla volnou chvilku seděla s háčkem a klubíčkem příze Kordonet a tvořila.
Háčkovala na dovolené, na koupališti, na lavičce před domem při drbání se
sousedkami.
Háčkovala dečky – malé, velké, kulaté, čtverce i obdélníky.
Uháčkovala i dlouhé záclony. Háčkovala i pro své známé. Když nastala fáze
škrobení a vypínání nikdo nesměl rušit. Malé dečky se napínaly pečlivě pomocí
špendlíků, na velké byly speciální dřevěné rámy a hřebíčky. Pak to doma krásně
vonělo škrobem.
Velice módní byly v té době velké háčkované šátky.
Jako dítě jsem nikdy nechápala, co na tom vidí. Návody mi
připadaly nepochopitelné a ta malá očka … Prostě jsem usoudila, že tohle pro mě
nikdy nebude.
Když jsem se vdala, putovalo se mnou i pár maminčiných nových deček.
Po letech jsem se přestěhovala s rodinou do většího bytu a najednou bylo
deček málo. Tak jsem si pořídila háček, klubíčka příze Kordonet, pár návodů a
ejhle ono mi to šlo – háčkovala jsem!
Časem jsem háček odložila stranou jak to bývá a zabývala jsem
se jiným tvořením. Technik je moc a času málo však to znáte. Nedávno jsem u
mamky probírala staré časopisy a vzpomněla jsem si na staré sešitky.
Tady je
část pokladu.
Přeji Vám hezký zbytek dne a háčku zdar ♥ ♥ ♥
